V době rozkvětu Jablonce nad Nisou v letech 1881 – 1918 stál v čele starosta Adolf Heinrich Posselt. Za Posseltova působení postavilo město elektrárnu na Nise v Brandlu (1891).
Součástí budovy se kromě vodní elektrárny časem staly i plynárna a uhelná výtopna. Z této výtopny bylo teplo ve formě nízkotlaké vodní páry (max. 0,3 MPa) rozváděno parní sítí do oblasti centra města a sídliště Žižkova vrchu. Jablonec nad Nisou byl zásobován dalšími dvěma výtopnami: výtopna podniku LIAZ v Rýnovicích zásobovala kromě průmyslového areálu sídliště Mšeno a výtopna Bižuterie v Jabloneckých Pasekách zásobovala i sídliště Šumava.
Výtopny LIAZ a Bižuterie pracovaly na vyšší tlak – 1,2 MPa. Všechny sítě pracovaly samostatně ale z provozních důvodů bylo rozhodnuto o propojení všech rozvodů tak, aby byla možná vzájemná zastupitelnost. Kromě propojení v uzlovém bodě zvaném Na čihadle bylo nutné tlakové sjednocení.
Původní výtopna Brandl již dosluhovala a v roce 1986 byla úspěšně dokončena nová výtopna zvaná Nový Brandl, která rovněž pracovala na tlak 1,2 MPa. Budova Starý Brandl patří (kromě kostela sv. Anny) mezi nejstarší historické stavby na území města Jablonec nad Nisou.
Vlastnictví objektu přecházelo postupně ze státu na město Jablonec nad Nisou (1993), v roce 1998 byla budova vložena městem do Jablonecké teplárenské a realitní, a.s. , (JTR). Společnost budovu v roce 2007 prodala a od roku 2009 sídlí v budově Nový Brandl.